Povídky a úvahy - Další pořádná pitka

Co vás zajímá nejvíce

Historie světa (25) Místopis (29) Povídky (45) Hrdinové (21) Systém VAH (12) Bestiář (35) Nové rasy (28) Náboženství (14) Doplňky (7) Larpy a jiné aktivity (14)

Celkem hlasů: 230

Kniha návštěv

Další pořádná pitkaTato krátká povídka je jedním z příběhů svérázného hrdiny Aranova řádu - Sira Orodina. Je to rytíř a paladin (a také pijan a tak dále), hající vždy zájmy svého boha a řádu, kteří si s ním ovšem mnohdy neví rady. Myslím že právě tato povídka vám pomůže udělat si představu, co je tato pozoruhodná osoba zač. Již teď lze totiž o Siru Orodinovi říci, že se nesmazatelně zapsal do historie světa Kion...

Když Sir Orodin dorazil ke svému cíli již se stmívalo. Jeho kdysi bujný válečný oř Ger už sotva pletl nohama, když vjeli do malé vesnice. Orodin byl zabalen v těžkém kožešinovém plášti, z kterého po levé straně vyčnívala rukojeť meče. Na pravé měl zavěšen mohutný kovový štít oprýskaný od ran a škrábanců. Muž sám měl hluboké nezlomné oči, vyzařující vnitřní sílu. Ty byly ukryté pod hustým obočím, které bylo nad pravým okem přerušené jakousi jizvou táhnoucí se až přes spánek... Zbytek tváře doplňovaly podobně drsné a hrubé rysy, sevřené rty a krkavčí nos... Plěť byla snědá a ošlehaná větrem. První co rytíře zaujalo byla zabedněná téměř všechna okna ve všech staveních, která doposud minul. Když Orodin dorazil na náves pomalu slezl z koně a zamířil k jediné budově, kterou mohl identifikovat. Byl to šenk a jako v jediné budově ve vesnici se tam svítilo. Rytíř sundal ze starého Gera vak se vším, co momentálně vlastnil, přehodil si ho přes rameno a koně nechal stát před hospodou. Věděl, že kůň nikam neuteče - na to byl moc líný. Alespoň na tohle se můžu spolehnout, pomyslel si Orodin a vzápětí seběvědomě nakráčel do dveří šenku.
Když se dveře rozlétly spatřil Orodin několik ustrašených vesničanů, kteří se krčili v koutě u piva. Všichni do jednoho k němu vzhlédli.
"Jsem Sir Orodin, vyslanec Aranova řádu," zaburácel chraplavým hlasem.
"Máte tu někde starostu, náčelníka nebo něco podobnýho?! Mám s ním nějaký jednání." Dodal, nadzvedl jedno ze svých chlupatých obočí a přeměřil si lokál.
Jeden z vesničanů se po trapné chvilce ticha odhodlal k odpovědi: "Ne pppane, odpusťe, hned pro něj dojdeme, nečekali jsme vás tak pozdě."
"Dobře, počkám tu na něj...hostinskej přines pivo nebo co to tu čepuješ!," řekl Orodin a usadil se do kouta přímo naproti vesničanů a odvracel jim jejich napůl zvědavé a napůl ustrašené pohledy zamračeným šklebem.
Starosta dorazil za chvíli, tou dobou měl v sobě statný rytíř Aranova řádu už dva korbely piva a načínal třetí. Poněkud silnější vousatý muž se posadil naproti Orodinovi ke stolu a bylo na něm vidět, že ho prakticky vytáhli z postele.
"Tak tedy pane Orodine, je nám velkou ctí, že jste mohl dorazit, již jsme o vás mnoho slyšeli," začal starosta.
"Přeskočme zdvořilosti vašnosto," přerušil ho Orodin otřel pěnu z vousů a pokračoval:
"Můj řád mě vyslal, abych vám pomohl a ochránil vás před nějakou orčí verbeží, nebo co..."
"Ano, ano to je pravda, ale vlastně se nejedná o čistokrevné orky, ale spíše nějaké křížence. Je jich asi šest, nebo sedm a v okolí se pohybují již skoro měsíc. Nikoho se nebojí a vymůžou si vždy násilím co chtějí," rozpovídal se starosta.
"A co třeba takhle chtějí?!"
"Mno jídlo, zbraně ukradli kováři a chlast, taky nám ničí úrodu," začal lomit rukama starosta.
"Tak já mám taky docela hlad, když už sme u toho doufam, že mi taky něco dáte," podotkl Orodin nezúčastněně.
"Takhle sem to nemyslel pane, jsou to prostě loupěžníci a hrozná banda, okradou kdekoho a žádná ženská před nima nejni v bezpečí," bránil se starosta.
"No dobře a kde bych je tak našel, řád mi uložil ať vás jich zbavím co nejrychlejc," zeptal se Orodin.
"Pane dost často chodí i sem do hospody, o outratu chudáka hostinskýho připraví, jídlo a chlast mu seberou a zmizí někde v kopcích."
"Výborně, tak to na ně můžu počkat tady, to se mi líbí," zasmál se Orodin a mávl na hostinského, že chce další pivo...

Večer třetího dne po Orodinově příjezdu se statný rytíř opět občerstvoval zlatavým mokem v šenku. Přirozeně na účet podniku. V tu se rozlétly dveře hospůdky a v nich stanulo několik mohutných postav. Byli to půl-orkové jako vyšití, měli zelenou pleť, křivé přední tesáky a byli po zuby ozbrojení. Vkročili sebevědomě do šenku a osazenstvo se rychle jalo vyklidit prostor. Jedinou vyjímkou byl Sir Orodin. Ten seděl na svém oblíbeném místě v rohu a zamračeně pozoroval nově příchozí. Bylo jich šest. Když Orodin vytipoval toho nejurostlejšího z nich jako vůdce promluvil k němu. V tu chvíli bylo v šenku dusno a zdálo se, že boj je nevyhnutelný. Hostinský se vyděšeně krčil za pultem a ostatní sedláci byli dávno pryč.
"Slyšel sem, že tu po okolí chodí banda nějakejch lumpů, nevíte o tom něco?!," začal Orodin.
Ani nedořekl a onen urostlý půl-ork vytáhl od opasku vrhací sekeru a vrhl jí směrem k rytíři. Ten ani nehnul brvou, když se sekera zakousla do dřevěného obloží několik palců od jeho hlavy.
"Jo to sme my a kdo seš ty plechoune??," otázal se ork vida, že jeho krásný hod sekerou vůbec nevyvedl rytíře v plátové zbroji z míry.
"Jsem Sir Orodin, rytíř a paladin Aranova řádu, dalšíma titulama vás obtěžovat nebudu, stejně za moc nestojej." Poté vytáhl půl-orkovu sekeru ze zdi, rozmáchl se a vrhl ji k pultu, kde se skrýval hostinský.
"Tak na co čekáš hostinskej máme tu hosty a určitě maj taky žízeň mazej pro pivo!" Zahlaholil Orodin, zatímco se sekera zasekla na několik palců do pultu. "A co vy tam tak stojíte bando, poďte udělejte si pohodlí, pivo už se nese," obrátil se pak k půl-orkům. Ti, zjevně zmateni pohlédli na svého vůdce. Ten se chvíli zamračil a pak se rozesmál.
"Dobře tedy rytíři Orodine, dnes večer s tebou budeme pít, ale až ti pod tíhou alkoholu spadne hlava na stůl, vemu si tvojí zbroj a pověsím tě za nohy do stodoly," pravil.
"Haha holobrádci nějak moc si věříte na starýho veterána," opáčil statný rytíř a obrátil do sebe korbel piva, s kterým hostinský právě přispěchal. Velitel půl-orků si sedl přímo naproti rytíři a opakoval jeho počínání. Zbytek bandy si posedal také kol stolu, ale všichni si drželi od rytíře odstup. Pak začala pitka... Nešťastný hostinský na sebe nechal pořvávat, jak od ctihodného rytíře, tak od bandy zelených půl-orků.
Čas plynul, nebo spíše metal kozelce a co nevidět přišla půlnoc. Nikdo ze zbylého osazenstva hospody se neměl k odchodu. Snad jen hostinský by nejraději utekl od té čeládky v jeho lokálu. Ovšem od půnoci netrvalo dlouho a první zelené bestii zaduněla hlava o stůl. Ostatní ale pili dál jako o závod a ničeho si nevšímali. Orodin se vytáhl s několika starými historkami, třeba jak propil svůj hrad, zmínil taky pár hrdinských činů a hodně pitek k tomu. Půl-orkové se zase chlubili nějakými loupežemi a taky kde a koho oškubali. Hostinský už také sotva pletl nohama a to jako jediný nic nepil. Jak šel večer dál postupně padala hlava dalším a dalším zeleným potvorám, až v lokálu zůstali vzhůru jen jejich vůdce a Sir Orodin. Ty dva to nějak pořád nepřestávalo bavit. Ve chvíli, kdy i hostinský tak říkajíc vypověděl službu pádem na ústa přímo vprostřed lokálu, přesunuli se rytíř i jeho zelený společník do sklípku. Tam se již začal lámat chléb a oba už mluvili pomalu a rozvláčně.
"Hej rytíři a neměl bys potírat zlo a šírit dobro?" Zeptal se velitel bandy, jdouce hned k věci.
"Však co je špatného na pár korbelech dobrýho piva?!" Zakymácel se rytíř a podíval se výmluvně na korbel, který držel v ruce.
"To nemyslim, myslim jakože s náma, co ňákej boj nebo tak?! Chlapci se těšili na novýho rytíře ve vokolí a vono nic," zadumal se půl-ork.
"Heleďte se chlapci ste ještě mladý a časem poznáte, že svět nejni černobílej a věci dou řešit různě. Je pravda, že mi moje metody řád občas vyčítá, ale já úkol vždycky splnim," mává ukazováčkem Sir Orodin.
"Jo a jakej si měl úkol teďka plechoune?!"
"Mno přece zbavit vesnici vašeho škodění."
"Jo tak to se ti teda povedlo," rozchechtá se půl-ork.
Vtom se ozvala tupá rána a půl-ork se sveze k zemi, omráčen Orodinovou ranou korbelem přímo do hlavy.
"Už na ty kecy nemam náladu," zamumlal rytíř a opět si přihnul z korbele...
"A taky pěkně smrdíte," dodal jen tak mimochodem.
Pak si povzdech, hodil si půl-orka na záda a vyvlekl ho ze sklípku. Po chvíli se vrátil i pro jeho další parťáky...
Když přišlo jitro vzbudila se banda polonahých zelených zjevů kousek za vesnicí. Byli okradeni do posledního měďáku a do posledního kusu oblečení. Hlava je bolela a před očima měli mlhu. Skrz mlhu pomalu zjišťovali, že jsou kdesi v příkopě vedle cesty z vesničky. Další zjištění pak bylo to, že se k nim v oblaku prachu hrne zástup vidlí, holí, hrabat a různých dalších ostrých předmětů. Ty předměty měli v rukou vesničani, kteří se k nim hnali s jednoznačným cílem...

V dálce by pak bylo možno spatřit siluetu osamělého rytíře, směřujícího páchat další dobro ve jménu svého řádu...

Diskuse pro článek Další pořádná pitka:

25.11.2009 [11:04]

NisenDiky, jak za pochvalu, tak za kritiku, s tim hostinskym mas asi pravdu, realnejsi by asi bylo odstavit ho hned na zacatku Emoticon

1. Shaka-Al
24.11.2009 [13:07]

Pekne, akorat ten kolabujici hostinsky - to mi prislo za vlasy pritazene... Ale jinak perfektni paladin :)

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile01.gif./] [.smile09.gif./] [.smile08.gif./] [.smile02.gif./] [.smile10.gif./] [.smile07.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile05.gif./] [.smile06.gif./]
Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?

caravon


TOPlist





Add to Google








Taria
Dračí Doupě 2