Povídky a úvahy - Kobra - Návrat část I.

Co vás zajímá nejvíce

Historie světa (25) Místopis (29) Povídky (45) Hrdinové (21) Systém VAH (12) Bestiář (35) Nové rasy (28) Náboženství (14) Doplňky (7) Larpy a jiné aktivity (14)

Celkem hlasů: 230

Kniha návštěv

Kobra - Návrat část I.Historie Kionu je plná hrdinů, jejichž podoby a jména se vryly do paměti lidí i do kamene soch. Kroniky jsou plné příběhů, ve kterých dobro vítězí a zlo prchá před tváří udatných reků. Rytíři v zářivých stříbrných zbrojích, hraničáři s magickými luky, které nikdy neminou cíl, čarodějové s těmi nejšpičatějšími klobouky ... Jsou však i příběhy, které se nevypráví a které na listy kronik nikdo nepíše. Příběhy, které nezdobí lesklé zbroje. Příběhy hrdinů beze jména, jejichž metody jsou často od jednání zloduchů téměř k nerozeznání.
Jak však kdysi řekl jeden moudrý muž: "Občas potřebujete někoho, komu nebude vadit vymáchat se v krvi, protože ji poté nebude muset smývat ze zlaté zbroje ..."

Kobra

Návrat - část I.

Úzkým zamřížovaným oknem pronikal do kobky měsíční svit. Z cely se ozvalo zasténání. Muž zvedl hlavu a zamžoural do tmy. Řetěz zachřestil. Obě ruce měl spoutané a řetěz je držel kousek nad jeho hlavou. Bolela ho hlava po tvrdé ráně do zátylku. Chvíli přemýšlel o tom, co se stalo. Bylo jich tam dost, ale rána přišla zezadu. Tohle si někdo šeredně odsere, pomyslel si a rozhlédl se kolem sebe. Za mřížemi viděl jen další cely, prázdné, a něco, co připomínalo skřipec. Nepochyboval, že poblíž budou i další hračky určené k mučení.
Zkusil několikrát zatáhnout za řetěz, ale držel více, než dobře. Utrhnout, nebo uvolnit ze zdi jej tudíž nepůjde. Sklonil hlavu, jen aby se přesvědčil, že všechny amulety jsou pryč. Tohle nevypadalo dobře. Napadlo ho, že by možná dokázal dostat strážce, pokud by přišel sám a nebyl ve střehu, jenže co potom. Zavrtěl hlavou a zaslechl lehoučké cinknutí. Náušnice, blesklo mu hlavou a situace náhle vypadala mnohem lépe.
Nebyli až tak důkladní, pomyslel si a zašklebil se.


Vypadalo to, jako by se zapadající slunce nořilo do vln. Na zádi lodi stál vysoký muž a s rukama za zády pozoroval rudý kotouč pomalu klesající za obzor. Vítr si pohrával s jeho dlouhými černými vlasy, zamotával je a šlehal jimi do ostré, úzké tváře.
"Pane?" ozvalo se za ním nejistě. Otočil se a spatřil jednoho muže z posádky. Vypadal dost nervózně.
"Ehm, nerad vás vyrušuji, ale chtěl jste vědět, až se budeme blížit k přístavu," přešlápl námořník nejistě. Muž jen přikývl a obrátil se zpět ke slunci. Nechápal, proč se ho posádka lodi bojí. Byli to poměrně drsní chlapi, kterým nedělalo potíže pasažéry obrat a vysadit na opuštěném ostrově. Možná s jejich respektem mělo něco společného to, že jednoho z nich hodil přes palubu, když se ten zmetek pokoušel najít v jeho věcech něco cenného a druhého, když jej našel v noci s dýkou v ruce ve své kajutě. A s přeraženýma rukama se plave dost těžko.
Muž vložil si do úst drobnou kuličku o velikosti perly, kterou vytáhl z váčku u pasu, a začal pomalu žvýkat. Ve vzduchu bylo cítit slabou kořeněnou vůni, kterou vítr rychle odnášel na moře.
"Kobro?" zaslechl ženský hlas.
"Na zádi," zakřičel přes rameno aniž by přestal sledovat západ slunce. Byla to jeho malá slabost. Každý nějakou měl.
"Tady jsi," řekla elfka a postavila se vedle něj, "Mohlo mě napadnout, že budeš tady."
"Rád se koukám na umírající slunce," pokrčil rameny a otočil k ní hlavu. Z rudého kotouče už nad hladinu vyčníval jen malý kousek a jeho světlo vykreslovalo na mužově tváři podivné stíny, které děsivě zvýrazňovaly trojici ošklivých jizev na tváři táhnoucích se až k téměř utrženému uchu.
"Rád se koukáš na umírající," podotkla a ten, kterému říkala Kobra, opět jen pokrčil rameny.
"To mi křivdíš. Ale i smrt má své kouzlo, Nerid."
"Jsi blázen," usmála se a opřela hlavu o jeho rameno. Ano, v určitých věcech byl blázen ... a právě proto s ním byla.

Posádka lodi zdánlivě chaoticky pobíhala po palubě, ale ve skutečnosti každý z nich vykonával přesně to, co od něj vyžadovalo bezpečné přistání v přístavu. Kobra mezi nimi procházel a téměř to vypadalo, jako by se jim naschvál pletl do cesty. Na břeh vystoupil s prvními bednami nákladu.
Přístav vypadal podobně, jako každý jiný. Byla tu spousta podivných individuí a i přes mořský vítr to tu páchlo. Rozhlédl se po nízkých budovách a pokoušel se vzpomenout, jak místo vypadalo, když odsud odplouval. Slunce už zapadlo za obzor a ulice jen slabě ozařovalo světlo sporadicky rozmístěných lamp.
"Nepřespíme někde tady v hostinci? Nechce se mi cestovat přes noc," řekla Nerid a na důkaz své únavy snad až příliš teatrálně zívla.
"Zrovna jsem to chtěl navrhnout," usmál se Kobra, "Doufám, že tu po té době zbylo ještě pár hospod."

Ten, kterému říkali Kobra, odhodil tornu do kouta a sedl si na kraj toho, čemu tady říkali postel. Nezměnilo se tu mnoho, za tu dobu, co byl pryč, alespoň, co si pamatoval. Na cestu se tenkrát vydalo deset členů řádu, aby se plavili až kdo ví kam a bojovali se zlem, bla bla bla, jak říkal představený řádu. Vydali se zkrátka na lov. A dostali jich dost, dokonce i démonického mága Farnaka, po kterém už nějakou dobu pátrali. Nakonec se vrátili jen on a Nerid. Těch osm zbývajících a vlastně i ona, pokud to mohl sám posoudit, byli hrdinové, ti skuteční, o kterých se psalo, nebo alespoň mělo psát, kdyby nezemřeli tak daleko odsud. Na rozdíl od něj. On nebyl hrdina, ale zabiják. Neměl vznešený původ a rytířský titul, zářivou zbroj a požehnání bohů, nekoukal se na čest, slávu a podobně. A zřejmě právě díky tomu a pár trikům, ke kterým by se hrdina nesnížil, udržel naživu nejen sebe, ale i Nerid. Rychle zvedl hlavu, když se otevřely dveře a právě ona vstoupila dovnitř.
"Promiň, trochu jsem se zdržela."
"V pořádku, máme dost času. Možná se stačíme i vyspat," dodal s pozvednutým obočím a odložil meč vedle postele.
"Hmm, s tebou určitě," usmála se na něj a přisedla si k němu, "Zvlášť po té plavbě."
"Já nejsem ten, komu houpání lodi nedělá dobře. Doufám, že mi to dnes vynahradíš," řekl, objal ji kolem pasu a přitáhl k sobě. Byl rád, že ji udržel naživu. Byla asi jediným člověkem, na kterém mu záleželo a nejen teď, když pomalu rozepínal přezky její kožené zbroje.

Mohlo být kolem půlnoci, když dveře s hlasitou ránou padly na podlahu pokoje a dovnitř se nahrnulo několik postav s meči. Kobru to trochu zaskočilo. Odvykl životu ve městě, kde se něco podobného mohlo stát téměř komukoli a kdykoli. Překulil se přes okraj postele a zároveň sebral meč, který spíše podpíral, než byl opřený o stolek se zlomenou nohou. Byl téměř nahý, ale jeho výhodou bylo, že v pokoji byla téměř tma. Ti, kteří vpadli do pokoje nemohli vidět vůbec nic.
Vyskočil na nohy a z otočky prosekl hrdlo prvnímu z mužů. Hlasité chrčení ostatní upozornilo, takže stále chroptícího chlapa použil jako štít proti výpadu vedeného jeho směrem a poté jej hodil do míst, kde stáli ostatní. Jeden z nich o něj zakopl a strhnul s sebou na zem dalšího. Kobra zabodl meč do změti tří těl a zřejmě se trefil do jednoho ze dvou prozatím živých. Vytrhl meč ... a svět pohltila tma ...

"Dobrá práce, máš mé uznání," usmál se kulatý chlápek s mrožím knírem na Nerid, která právě dopínala koženou zbroj.
"Za uznání si nic nekoupím, Vartiku. Kde jsou peníze?" odvětila a rozhlédla se po Kobrových věcech. Všechny je naneštěstí posbíral jeden z příliš horlivých Vartikových poskoků.
"Neboj se, takovou kočičku bych přece nepodrazil," zašklebil se, "Vyřídíme to v mém domě. A vy," otočil se na dvojici, která svazovala omráčeného Kobru, "Koukejte ho pořádně spoutat. A žádné mlácení! Chci, aby byl v použitelném stavu, až si pro něj přijdou!"

Diskuse pro článek Kobra - Návrat část I.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile01.gif./] [.smile09.gif./] [.smile08.gif./] [.smile02.gif./] [.smile10.gif./] [.smile07.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile05.gif./] [.smile06.gif./]
Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?

kion


TOPlist





Add to Google








Taria
Dračí Doupě 2