Titulní strana - Mládě

Co vás zajímá nejvíce

Historie světa (25) Místopis (29) Povídky (45) Hrdinové (21) Systém VAH (12) Bestiář (35) Nové rasy (28) Náboženství (14) Doplňky (7) Larpy a jiné aktivity (14)

Celkem hlasů: 230

Kniha návštěv

MláděJeden ze svitků popisujících historii z dávné školy Kios, místa, kde se každý den může stát bojem o přežití a o jednom z mladších studentů... Málokdo má to štěstí se zde učit, už léta se totiž neví, kde leží. Mnozí prostě tvrdí, že tu vždy bylo a jsou přesvědčeni, že stále je. Buď je místo chráněno mocnou magií nebo se na něj prostě zapomnělo. Dokonce i v jistých oficiálních listinách se tvrdí, že prostě bylo a není. Jak to ale je ve skutečnosti je stále tajemstvím. Nic mimo historických dokumentů, které však za podezřelých okolností zmizely, nemůže existenci tohoto zvláštního projektu dokázat. Faktem je, že i ty nejstarší bytosti si vzpomínají na lokaci jen mlhavě, některé dokonce vůbec.

Mládě



Skrze hustý déšť nebylo z okna věže školy Kios vidět ani na hradby. V tomto ročním období to bylo naprosto běžné. Na parapet padaly provazce vody a v nepravidelných intervalech vyťukávaly stále nové rytmy. Za okenní tabulí jednoho z takových vikýřů byste spatřili štíhlého muže, kterýžto soustředěně prochází místností tam a zpět. Sarth, ředitel a vlastně i zakladatel školy, se právě zamýšlel nad podivným snem, který se mu zdál. Konečně se tok jeho myšlenek dobral závěru. Vstal, šel k umyvadlu a opláchl si obličej studenou vodou. Oholil se, oblékl si pohodlnou róbu a uvolnil se. Zavolal si svého služebníka, aby vyhlásil nástup všech studentů.
Stáli seřazeni do několika dlouhých řad. Párkrát je prošel a pozorně zkoumal každého z nich. Ale jak předpokládal, nenašel, koho hledal. Když už se chystal pátrání vzdát, vběhl do síně posel. V následující záplavě slov a funění, občas prokládané kašlem se dalo rozeznat, že byl dopaden student na útěku. Každý moc dobře věděl, jak přísně trestají pravidla školy. Kdyby šlo jen o nedovolené opuštění budovy, byl by trest jistě nebyl smrtelný, pokud ovšem, jako v tomto případě, dříve uprchlík nenavštívil místa pro žáky nedostupná. Průběh situace se dal předpokládat.
K drobné postavě přistoupil ředitel krokem, který dával tušit, že není jen běžný člověk. Pravděpodobně byste si hned to hned neuvědomili, ale trocha soustředění by prozradila,co je na chůzi zvláštního, nebyla slyšet. Naklonil se dolů k drobné postavě, prohlédl si ji a konečně promluvil: "Ty? Rozpusťte je, mám, koho jsem hledal. Půjde se mnou, můžete ji pustit."

O chvíli později už se za nimi zavřely dveře kanceláře a zanedlouho student ticho přerušil: "Vy tomu nerozumíte! Nic o mě nevíte, musela jsem tam jít." Soudě dle smutného výrazu v obličeji bylo zcela zřejmé, že nelže. "Kdybych to nestihla, zemřelo by." Chtěl se zeptat, kdo že by byl zemřel, ale plamen svíčky, která kancelář osvětlovala, se opět pohnul a odhalil, jemnou dlouhou jizvu na tváři, neunikl mu ani zelený záblesk náušnice z dračí šupinky, pochopil, kam ukazuje. Při té vzpomínce se mu zaleskly oči a přísné rysy na jeho tváři pozvolna měkly, z levého oka si jediná slza pomalu prokousávala cestičku k zemi. Jednou rukou zašmátral kdesi pod tunikou, až nahmatal hranu šupiny, ucítil krůpěj krve, která vytékala z poraněného prstu. Pořád je ostrá, pomyslel si.
"Vrazi!"zaječel a udeřil pěstí do stolu tak silně, že ho přerazil v půli, bylo až překvapivé, jakou má sílu. Chytil se oběma rukama za hlavu a rozplakal se. Věděl, co dívku čeká i že pravidla platí pro každého. "Promiň, je mi to moc líto," řekl a hlas mu přeskakoval, "ale pravidla platí bez výjimek. Přesto mě napadá jedna možnost, co bych ještě mohl zkusit."

Časně zrána se schodiště zaplavila, nikdo si nechtěl nechat ujít "boj o život". Šlo o speciální formu trestu, kdy byla studentu ještě udělena poslední šance, stačilo, aby dokázal, že jeho život není marný. To se dalo udělat jen jedním způsobem, zvítězit sám proti přesile. Početní převaha obvykle odpovídala závažnosti přestupku. Zásadní rozdíl mezi oběma stranami zápasu spočívá v tom, že na rozdíl od trestaného nesmí být vykonavatelé trestu zabiti. Trest byl obvykle vykonáván ve velké síni. Na první pohled neobvyklé místo se nacházelo v posledním patře věže, soustředící se na nauku o prostoru. To leccos vysvětlovalo, mimo jiné i to, proč zvenčí měla věž odhadem takových šestnáct metrů čtverečních, kdežto místnost uvnitř se mohla chlubit prostorem pro několik tisíc lidí.

Třináct set pozorovatelů napjatě očekávalo, co se bude dít. Ti, kteří sem zavítali poprvé obdivovali práci tisíců kameníků a elfských mágů, kteří přikryli větší část jejich práce popínavými rostlinami. Podlaha byla sestavena z kamenných kvádrů, které do sebe přesně zapadaly. Přímo ve středu místnosti se nacházela aréna a kolem ní několik kaskád, z nichž bylo možné souboje pozorovat. Vedla sem pouze jedna ohromná vrata a ta se teď otevřela .Dovnitř vstoupil Sarth a společně s několika svými pomocníky, pochopitelně také s dívkou, zamířil přímo k aréně.
Uvnitř už čekali tři dobrovolníci z řad studentů, kteří pochopitelně neváhali předvést své umění ostatním, nehledě na možnou odměnu. Teď už sem dorazil i poslední chybějící článek a souboj mohl začít.
Postavila se ke zdi, aby na všecny tři dobře viděla. Nebyl čas přemýšlet ,bylo třeba jednat naprosto instinktivně. Zašeptala slova v jazyce, který nikdo nedokázal rozeznat, tedy nikdo až na Sarthe, kterým tento fakt těžce otřásl, teď už věděl, že šance jsou při nejmenším vyrovnané. Jak je to ale možné? Je tak mladá. Rozsvítilo se světlo a od nohou jí směrem k husté hnědé hřívě na hlavě začala stoupat záře, která působila podivně hmatatelným dojmem. Na místech, kterými prošla, se objevovaly kusy zbroje z dračích šupin. Neuvěřitelně lehká, neuvěřitelně pevná, pomyslel si Sarth. Oděna v smaragdových šupinách, stejně zelených jako barva jejích očí. Zelenou tak tmavou, že by ve tmě nemohla být spatřena ani okem kočky. V jedné ruce už na první pohled lehounký scimitar a v druhé podivuhodně tvarovaná vrhací dýka, obě zhotoveny z kostí a oceli. Nejen znalec by poznal, že z nich mistrovská díla nedělá jen vzácnost materiálu, ze kterého jsou vyrobeny, ale i práce jakou neznámý tvůrce odvedl.
Zaútočili současně ze tří stran. Jedné z ran se vyhla, druhou odrazila dýkou a třetí jen obrátila tak, že se jí málem povedlo propíchnout nepřítele, který se jí dostal dozad. V náledující chvíli všechny tři čepele opět minuly. Pohyby, jejichž ladnost a rychlost by jí mohl závidět kdejaký elf, odrážela útoky nepřátel a sem tam provedla nějaké z jednodušších kouzel. Pak jeden z útočníků vyletěl do vzduchu a byl odpálen vzad takovou silou, že neustál na nohou. Obě čepele dvou zbývajících dopadly, ale jen jedna se zastavila o kov. Zásah přes zápěstí zpomalil nepříteli ruku natolik, aby musel z boje odstoupit, než se mu stane něco horšího. Když se proti ní řítil muž, kterého povalila, neuhla ani se nepokusila ránu vykrýt, právě naopak se vyřítila vpřed, aby využila energie nepřítele a jedinou ranou přesekla jeho zbraň v půli. V následujícím okamžiku opět vykryla dýkou jeden z úderů dosud ozbrojeného nepřítele, druhému z nich se vyhnula obdivuhodnou otočkou a ťala muže s holýma rukama těsně před vyřčením poslední slabiky kouzla. I přes bolest slovo dořekl. Země pod nimi se zhoupla a v následujícím okamžiku vybuchla. Přímo z epicentra začaly postupně odletovat kusy kamene. Dívka se roztočila do smrtonosného víru. Pohyby rychlejšími než oko člověka dokáže postřehnout se snažila, aby ji všechny minuly, ale kamenů bylo moc, několika se vyhla ale jeden z nich ji udeřil do ramene a vyvedl z rovnováhy, aby ji druhý mohl bolestivě vrazit do břicha. Chytla se za poraněné břicho a navzdory vší disciplíně se svalila k zemi a marně se snažila popadnout dech. Zbylý muž přišel přímo k ní a popadl ji za vlasy. Zařvala bolestí, ale pak na krku ucítila nůž. "Ještě cekneš a rozpářu tě jak hada ty bestie!" V očích se jí bjevily slzy, chtěla brečet a křičet, ale nemohla. Pozorovala muže v očekávání posledního úderu když cítila, jak se nůž odklonil. "Podívejme se nejsi tak dobrá, jak se může zdát." Řekl a udeřil ji do prsou tupým koncem nože. Vyhrkla a padla k zemi pod návalem další bolesti. Stihla se sotva zvednout na ruce, když ji kopl do boku. Pak jí hlava cukla dozadu a za vlasy ji vytáhl nahoru. Napůl omámená se snažila udržet rovnováhu.Muž ji pustil na zem a smál se, jak se snažila marně odplazit z dosahu. V následující vteřině jedna ze zdí vybuchla. Cosi ho popadlo a vyletěl skrze kameny ven z věže. Mladá dívka se stočila do klubíčka a tiše plakala. Klid dítě, už jsi v bezpečí. Otevřela oči a vše kolem prosycovala tmavě zelená zář, jak světlo prosvítalo skrze šupinami pokrytá křídla. Zase víčka zavřela a omdlela bolestí a vyčerpáním.
Když pak Sarth zahlédl, jak odlétá, sám pro sebe se usmál.

Diskuse pro článek Mládě:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile01.gif./] [.smile09.gif./] [.smile08.gif./] [.smile02.gif./] [.smile10.gif./] [.smile07.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile05.gif./] [.smile06.gif./]
Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?

Kion velká mapa-ochutnávka


TOPlist





Add to Google








Taria
Dračí Doupě 2